O plemeni

1v  Toy Spaniels (V.Shaw 1881)

** MALÍ  ŠPANĚLÉ …


byli oblíbení psíci anglického královského dvora a šlechty. Slabost pro ně měl například Jindřich VIII (1509-1547) . I když zvláštní nařízení zakazovalo držení psů u dvora, existovala vyjímka pro několik malých španělů dvorních dam. Později, za vlády jeho dcery, královny Alžběty I.(1558-1603) , se tito psíci chovali jako pokojoví, jejich hlavní úlohou bylo obveselovat své pány, byli důkazem jejich bohatství a vysokého postavení.

** CHOV TRPASLIČÍCH  ŠPANĚLU ..

se rozmohl za panování Karla I.(1625-1649), za jméno vděčí jeho synovi Karlu II.(1630-1685) Ten nebyl nikdy viděn bez tuctu těchto psíků. Pohybovali se všude po paláci a měli i mnoho výsad – doprovázeli svého pána i do parlamentu. Tato výsada pro ně platí dodnes. Když Karel II. daroval některého psa své favoritce, nezapomněl dodat, že tento pes má větší cenu a více titulů než ona dáma.

** KING  CHARLES ŠPANĚL ..

King Charles španěl je menší než nejmenší lovecký španěl, ale ne zas tak miniaturní jako jeho příbuzný trpasličí španěl, u nás známý jako papilon. Patří do 9.skupiny mezinárodní kynologické federace FCI, do sekce společenských psů. Zpočátku nebyl jen ozdobou královských salonů, ale v zámeckých parcích lovil. Dnes vyhledává pouze společnost člověka. Zahání nudu a přináší mu dobrou náladu. Je elegantní a rozpustilý, imponuje svým jedinečným zjevem, inteligentní a citlivý psík, vždy připravený splnit jakékoliv přání svého pána, dokonalý společník. Není příliš divoký a uštěkaný, nezabere mnoho místa, péče o srst není náročná.

** KING A KAVALÍR ..

 patří nerozlučně k sobě, protože se vyvíjeli společně. U kavalíra si velmi ceníme toho, že je přítulný a nevtíravý a jeho jedinou snahou je zalíbit se svému pánovi. Pokud jde o kinga je to téměř totéž, s tím rozdílem, že se o něco hůře vychovává a občas s ním mohou být problémy. Zejména proto, že toto plemeno vzešlo z poměrně úzké chovné základny v rámci malého počtu existujících jedinců, v izolaci na určitém místě. Je ale důležité, aby se specifika povahy kingů zachovala. Počet jedinců patřících k plemeni je nevelký, což ale nikterak jeho povahu k horšímu nemění. Je ale třeba poznamenat, že je-li stejně vyrovnaný a okouzlující jako jeho příbuzný kavalír, je o něco méně hravý a extrovertní.

** POVAHA ..

  se podobá spíš kočce, nepřátelí se hned s každým, vždy se bude například k návštěvě chovat rezervovaně. Jakmile ale máte jednou jeho důvěru, tak je váš doživotně. King nemůže být vychováván příkazem, potřebuje být přemluven a jemně veden. Vyžaduje od pána více trpělivosti, když zrovna nechce udělat, to co vy chcete. Při jeho výchově stačí postupovat mírně, ale rozhodně. Je něco jako modelína, s trochou důslednosti se dá vychovávat zcela bez problémů. Je třeba mu vštípit správné návyky a upevňovat je. Dokonale totiž vycítí svou šanci, když je pán příliš mírný, ihned toho využije a bude si dělat co chce – např. spaní v posteli, když není pán dostatečně rázný. King má velmi dobrou pamět´, když se mu něco přihodí, bude si to vždy pamatovat a pak bude často neochotný. Proto se s ním musíme zabývat opatrně. Vy nikdy nevlastníte kingy, oni vlastní vás. Jakmile je jednou svazek s pánem založen, nikdy ho nic nerozbije. Kingové jsou zranitelní, přesto vzdorní, pyšní, přesto plaší. Vybíraví ale totálně loajální, rezervovaní, jemní a laskaví. 

** SVUJ PUVOD ..

 má king v Anglii, ale jinak je historie jeho vzniku zmatená a nejistá. První psíci se objevují na starých plátnech už víc jak před 400 lety. Mnozí známí malíři zobrazovali malé španěly, i když z obrazů je patrné, že se nejednalo ještě o jednotný typ. První písemné zprávy pocházejí z roku 1570, psalo se o noblesních španělech, kteří dokáží utišit žal. V roce 1587, v souvislosti s tragickou smrtí Marie Stuartovny, se objevuje další zmínka o tomto plemeni – podle legendy tři tito psíci byli nalezeni ukrytí v jejích sukních po její popravě. V době vlády Karla I a díky oblibě které se těšili u jeho syna Karla II, byli tito psíci nazváni King Charles španělé. Později, počátkem 19.století, byl vyšlechtěn typ téměř identický s dnešním kingem, s velmi krátkým nosem a vyklenutou hlavou, protože se do módy dostali psi s plochou tváří. Tento ráz se počátkem 19.století ustálil. King se těšil takové oblibě, že psi s delším nosem úplně vymizeli. V roce 1885 byl oficiálně uznán standart. V roce 1926 se američané rozhodli vrátit ke španělům původního typu – tedy s delším nosem a plochou lebkou. V roce 1945 přistoupil anglický klub na rozlišování obou plemen, kavalír postupně pronikal do západních zemí. Od té doby jsou king a kavalír dvěma odlišnými společenskými psy.

** KING CHARLES ŠPANĚL a KAVALÍR KING CHARLES ŠPANĚL ..

se vyskytují ve stejných čtyřech barevných variantách, ale jsou to dvě různá i když příbuzná plemena, což mnoho lidí kvůli jejich podobným jménům vůbec netuší. Ti kteří to vědí, většinou považují Kavalíra za toho „normálního psa“ a Kinga za toho pomalého a líného gaučáka, který se doma povaluje na polštářku a je jen na mazlení.

Takže mnohé překvapí, že King je naprosto čiperný a temperamentní pes, který běhá, skáče, plave, cvičí a chodí na dlouhé túry. Záleží vždy na pánovi, co si z něho udělá, stejně jako u ostatních plemen. King je oproti Kavalírovi menší, klidnější, méně uštěkaný a více vázaný na svého pána. Starší majitelé ho mohou mnohem lépe ovládat a snadno ho i unesou. Nemá dlouhý nos jako Kavalír, ale ani v největších vedrech mu to nijak nevadí, netrpí žádnými dýchacími obtížemi a na výletech neprská, nefuní, nechrochtá a není po chvíli napůl udušený, jako některá jiná plemena s krátkým nosem.

** KING CHARLES ŠPANĚL ..

 patří k málopočetným plemenům, má klidnou, vyrovnanou, jemnou a citlivou povahu, v dospělosti váží kolem 6,5 kg , takže se dá dobře nosit, chovat a všude se vejde, ale není zas tak malý, aby měl páníček strach, že ho zašlápne. Nikde nepřekáží, nic neničí a rychle se naučí být čistotný. Není divoký a v bytě dobře hlídá. Je velmi inteligentní, vhodé plemeno pro osamělé lidi, seniory i rodiny s dětmi, které musí být obeznámené s tím, jak se mají k psovi chovat. Pokud s ním budou zacházet nevhodně a nebo mu ubližovat, nenechá si to líbit, důrazně se proti tomu ohradí a příště bude opatrný a rezervovaný, nebot´má výbornou pamětˇ. Neodejde hned s každým, kdo si s ním chce hrát, fixuje se hodně na svého pána, kterému je bezmezně oddaný. Vcítí se do každé jeho nálady, které se přizpůsobí. Je přítulný, ale ne vtíravý.

Není to žádný pecivál, procházky vyloženě nevyžaduje, ale chodí na ně rád, bez problémů podnikne i dlouhé cesty, drží se blízko svého pána , neutíká a rychle se naučí přivolání. U některých jedinců se může projevit menší lovecký pud, ale není to o tom, že pán stojí někde sám v lese strachy bez sebe a jeho pes lítá dva kilometry daleko za zajícem. Kinga může zajíc také zajímat, ale stejně si svého pána stále hlídá a v tomto směru mu žádné horké chvilky nepřipraví. Dobře se snáší s ostatními zvířaty. Údržba nedá velkou práci, srst se nestříhá, pouze pročesává a občas osprchuje.

King je nenáročný a milý rodinný společník, dobře a rychle si ho vychová i začátečník a je z něho bezproblémový pejsek pro radost, který může svého pána doprovázet skoro všude. Jeho výraz je téměř lidský, kdo jednou pozná zblízka Kinga, propadne jeho kouzlu a jiné plemeno již nechce. Jeho původ je královský, byli to milovaní psíci krále Karla II. a anglické šlechty.